捷克语

Byl pozdní večer — první máj — večerní máj — byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam co slzy lásky. I světy jich v oblohu skvoucí co ve chrám věčné lásky vzešly; až se — milostí k sobě vroucí změnivše se v jiskry hasnoucí — bloudící co milenci sešly. Ouplné lůny krásná tvář — tak bledě jasná, jasně bledá, jak milence milenka hledá — ve růžovou vzplanula zář; na vodách obrazy své zřela a sama k sobě láskou mřela. Dál blyštil bledý dvorů stín, jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž, jak v objetí by níž a níž se vinuly v soumraku klín, až posléze šerem v jedno splynou. S nimi se stromy k stromům vinou. — Nejzáze stíní šero hor, tam bříza k boru, k bříze bor se kloní. Vlna za vlnou potokem spěchá. Vře plnou — v čas lásky — láskou každý tvor.

那是深夜——五月一日—— 五月的夜晚——爱的时节。 斑鸠的声音呼唤着爱， 在松林飘香的地方。 寂静的苔藓低语着爱； 开花的树假装着爱的忧伤， 夜莺向玫瑰歌唱它的爱， 芬芳的叹息透露出玫瑰的爱。 平静的湖在幽暗的灌木间 低沉地回响着隐秘的痛苦， 湖岸四面环抱着它； 其他世界明亮的太阳 沿着蔚蓝的带子漫游， 在那里燃烧，如同爱的泪水。 它们的世界在灿烂的天空中 升起，如同升入永恒之爱的殿堂； 直到——彼此燃烧着爱， 化作渐渐熄灭的火花—— 它们漫游着，如恋人般相遇。 满月美丽的脸庞—— 如此苍白地明亮，如此明亮地苍白， 如同少女寻找她的恋人—— 燃起玫瑰色的光辉； 她凝视着水中自己的倒影， 为自己而相思欲死。 更远处闪烁着月晕苍白的影子， 它们彼此越靠越近， 仿佛相拥着越来越低 蜷入暮色的怀抱， 最终在昏暗中融为一体。 树木也随之与树木缠绕。—— 最远处，群山的暮色投下阴影， 那里白桦向松树，松树向白桦 俯身。一浪接一浪， 溪流奔忙。每一个生灵 都在——爱的时节——以满怀的爱沸腾。