Czech

Byl pozdní večer — první máj — večerní máj — byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam co slzy lásky. I světy jich v oblohu skvoucí co ve chrám věčné lásky vzešly; až se — milostí k sobě vroucí změnivše se v jiskry hasnoucí — bloudící co milenci sešly. Ouplné lůny krásná tvář — tak bledě jasná, jasně bledá, jak milence milenka hledá — ve růžovou vzplanula zář; na vodách obrazy své zřela a sama k sobě láskou mřela. Dál blyštil bledý dvorů stín, jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž, jak v objetí by níž a níž se vinuly v soumraku klín, až posléze šerem v jedno splynou. S nimi se stromy k stromům vinou. — Nejzáze stíní šero hor, tam bříza k boru, k bříze bor se kloní. Vlna za vlnou potokem spěchá. Vře plnou — v čas lásky — láskou každý tvor.

It was late evening — the first of May — an evening in May — the time of love. The turtle-dove's voice called to love, where the pine grove breathed its scent. The silent moss whispered of love; the blossoming tree feigned love's sorrow, the nightingale sang its love to the rose, a fragrant sigh revealed the rose's love. The smooth lake among the shady bushes sounded darkly with a secret pain, its shore embraced it all around; and the bright suns of other worlds wandered along bands of azure, burning there like tears of love. And their worlds, in the shining sky, rose as into a temple of eternal love; until — glowing with love for each other, turned into fading sparks — they met, wandering, like lovers. The full moon's lovely face — so palely bright, so brightly pale, as a girl seeks her lover — flared into a rosy glow; she gazed at her images on the waters and was dying of love for herself. Further off gleamed the pale shadow of the halos, which drew ever closer and closer, as if, embracing, lower and lower they wound into the lap of dusk, until at last they merge into one in the gloom. With them the trees twine with the trees. — Farthest away the gloom of the mountains casts its shade, there the birch to the pine, the pine to the birch bows down. Wave after wave the stream hurries on. Every creature seethes — in the time of love — with full love.